Album, které je bez nadsázky opěrným sloupem českého rocku, jednou z mála desek, která by ve své době mohla za normálních podmínek, tedy bez existence železné opony, zaznamenat mezinárodní úspěch. A to i přesto, že je na ní celkem logicky slyšet nejrůznější hudební vlivy, které na muzikanty z Flamenga působily. Na svoji dobu a české poměry je na albu velmi kvalitní a šťavnatý rockový zvuk, stejně jako velmi kvalitní hráčský přínos všech členů kapely a samozřejmě i zpěv Vladimíra Mišíka, který se na Kuřeti v hodinkách definitivně rozloučil s angličtinou, kterou do té doby v rockových textech radikálně prosazoval. Pomohl mu k tomu zcela zásadní přínos Josefa Kainara, který je autorem textů alba, jež napsal přímo pro tuto příležitost na hudbu kapely a jedná se o jeho poslední velkou práci (vydání alba se básník, který zemřel v listopadu 1971, nedožil).
„My jsme sice měli spoustu materiálu, ale písničky byly otextované buď přímo anglicky naším kamarádem Pepanem Kalinou, nebo takovým tím pseudoanglickým 'hatla-matla'. Jenže točit desku v angličtině už jednak nešlo, jednak to ani nemělo smysl. Náznaky vlastního textování sice ve Flamengu byly, ale uvědomovali jsme si, že nejsou dostatečně kvalitní, a tak jsme hledali někoho, kdo by nám texty na muziku napsal. (...) Josef Kainar byl excelentní básník, a navíc chlap, který napsal spoustu úžasných textů na americké swingové a bluesové evergreeny. A to, že byl momentálně předsedou normalizačního Svazu spisovatelů mi v tu chvíli nevadilo a nebral jsem to na váhu. Prostě psal skvělé básně a hotovo.“