ETC…2

Na albu se představila v plné síle tehdy aktuální sestava kapely ETC… pouze s jediným hostem. Stylově se hudba pohybuje mezi prvky módního jazzrocku, blues, ale i slovanské melodiky. Nechybějí ale ani písně s komornějším zvukem, které navazují na předchozí Mišíkovo sólové album. Zcela zásadní je zde podíl zhudebněné poezie. Mimořádně silný Josef Kainar, afroamerický literát Langston Hughes, ale zejména český beatnik Václav Hrabě, jehož poezii bez nadsázky Vladimír Mišík „objevil pro české máničky“. Text předposlední písně alba Variace na renesanční téma, která se vbrzku stane jednoznačně největším Mišíkovým hitem, je právě Hrabětova báseň.

„Protože jsem nikdy nezpíval žádné velké melodie a snažil se spíš o naléhavost, vymysleli jsme takový systém, že po tom mém 'vyprávění' přišel nějaký výrazně melodický instrumentální motiv. A protože Jirka Veselý neměl ve velké oblibě mollové, bluesové hudební prostředky a inklinoval spíš k durovým, začali jsme je kombinovat a ono to vycházelo. Každopádně to znělo na tu dobu poměrně neobvykle.“