ETC…4

Ve velmi rychlém sledu po „Trojce“ vyšlo další album, které patrně doplatilo právě na uspěchanost a v neposlední řadě také na snahu kapely vytvořit aktuálnější zvuk v souladu s trendem doby. Ve tvorbě Vladimíra Mišíka, alespoň na jeho sólových deskách, to byl jediný takový pokus. Po zjištění neprůchodnosti takové cesty se už nikdy od základní linie své tvorby zásadně neodchýlil.

„Čtyřku jsem považoval za trošku nešťastnou, protože nedopadla nejlépe ani repertoárově (přežily z ní jen Skoumalovy Doteky), ani zvukově. V rámci modernizace zvuku jsme se dokonce snažili klasické bubny snímat elektronicky, což nějak nefungovalo, promarnili jsme tím mnoho hodin a nakonec jsme z časových důvodů museli použít plně elektrické bicí, které na nahrávce znějí blbě.“