Jen se směj

Kdo by čekal, že se ihned po Sametové revoluci Vladimír Mišík vrhne do nahrávacích studií a ve svobodných poměrech začne sekat jednu desku za druhou, mýlil by se. Na další album museli fanoušci počkat tři roky – dva z nich totiž zpěvák plnil svoji „občanskou povinnost“ coby poslanec České národní rady. Zpíval pouze sporadicky při příležitostných vystoupeních a k plnému muzikantskému životu se vrátil až po skončení mandátu. Svolal opět ETC… a natočil nové album v duchu nejlepší tradice své tvorby. Autorsky se na něm podílela většina členů kapely. Sólové pěvecké příležitosti ovšem nově dostali na albu i Jaroslav Olin Nejezchleba a Stanislav Kubeš. Kromě toho, že v nich dřímali skrytí velmi dobří zpěváci, to mělo i důvod praktický: při koncertech si celoživotní astmatik Vladimír Mišík mohl při jejich pěveckých „okéncích“ v šatně odpočinout.